Jizva na těle jako brána k sebepoznání
Když jsme byly malé a řádily jsme s partou dětí, mnoho z nás slyšelo: „Neloupej si ten strup, budeš mít jizvu na celý život. Nechoď s tou jizvou na sluníčko, už se jí nezbavíš. Jsi hezká holka a nechceš mít jizvu, tak na sebe dávej pozor a nechovej se jako kluk. Nebreč jako holka, každý správný kluk má mít jizvu.“ Uvažovali jste někdy, proč jsou jizvy vnímány pro jednoho jako symbol síly a pro druhého jako symbol něčeho ošklivého a děsivého?
V dávných dobách se ženy i muži pyšnili svými jizvami. Byly pro ně vzpomínkou na přežití a natolik si vážili svého života, že pro ně jizvy znamenaly připomínku toho, že mohou stále kráčet po tomto světě. Pro nás jsou jizvy také připomínkou nějakého zážitku, ať už to je procházka v lese, kde jsme se neopatrností škrábli o klacek, nebo to je pád z kola, kdy nám štěrk ukázal svou tvrdost.
Malé jizvy umíme většinou přijímat s lehkostí. Co pro nás ale znamenají jizvy po operacích, to jsou již zážitky z jiného soudku. Zde se pro nás jizvy stávají připomínkou mnohdy velice náročného zážitku, na který chceme zcela logicky zapomenout.
Jizvy a jejich vrstvy
Z hlediska tělesnosti jizva představuje nutné oslabení tkáně. Je to zásah do celistvosti těla, které je v této oblasti oslabené. Aby se plně zregenerovalo, potřebuje k tomu různé podněty. Prvním podnětem je samotné sešití rány, kdy tělo potřebuje pracovat na úrovni pěti vrstev, které je nutné znovu aktivovat. Jedná se o epitely, pojiva, svalovou tkáň, nervovou tkáň a krev. Při jakékoliv operaci jsou všechny vrstvy rozpojeny a znovu spojeny.
První dvě vrstvy se hojí poměrně rychle, pokud je jizvě věnována adekvátní péče. Pomocí bylinek, promazávání či péče fyzioterapeuta můžeme od začátku velice dobře aktivovat tělo a pomoci jeho oslabené části znovu se zregenerovat. Bohužel, zde u většiny lidí péče o jizvy končí, přitom by právě tady měla teprve začít. Po určité chvíli, kdy je tělu lépe, začínají lidé znovu žít tak, jak žili před operací. Na nepříjemný zážitek zapomínají a jizvu, která jim ho připomíná, začínají skrývat. Většinou si na ni vzpomenou jen ve chvíli, kdy je náhle v jizvě píchne nebo je jizva nějakým způsobem omezí.
Práce s dalšími vrstvami jizvy je typická zejména tím, že se postupně začíná odhalovat to, na co jsme chtěli zapomenout a to, čeho jsme se báli. Jizva nás učí nalézat celistvost v našem životě. Abychom se mohli k tomuto odvážit, je třeba umět si říci o pomoc a začít pomalu odhalovat zapomenutá zákoutí naší duše.
Jizvy po císařském porodu
Císařský řez je spojen s porodem, který by pro nás ženy byl jistě spirituálním zážitkem, kdybychom stejně jako naši předci dokázali udržet spojení s přírodou a učili se projevovat v přirozenosti. Císařský řez je velká břišní operace, která umožňuje v určitých případech zachránit život matky a dítěte. I díky císařskému řezu je v dnešní době úmrtnost při porodu minimální a skoro každá žena může porodit dítě, které by se v dobách dávných narodilo mrtvé nebo by zemřela i matka.
Císařský řez, přestože je pomocí pro mnoho žen, má také svá rizika a to nejen na úrovni zásahu do fyzického těla, ale též na úrovni psychické. O to více je třeba plná podpora a práce na celistvosti po tomto porodu a před ním. Práce se ženami po akutním císařském řezu je zejména o odstraňováni následku traumatu, přijetí role matky a následná vědomá práce s jizvou. Práce se ženami při plánovaném císařském řezu je zejména o přípravě na porod a taktéž následná vědomá práce s jizvou.
Porod císařským řezem je plnohodnotným porodem, který nikterak nezmenšuje schopnost ženy rodit další děti přirozeným způsobem. Vždy je možnost skrze péči a práci s tímto zážitkem posunout schopnost ženy v přijímání sebe sama. Již v těhotenství se mohou začít tvořit jizvy na duši, jiný stav, jak je těhotenství nazýváno, nás učí vstupovat do ženství v jiném rozměru. Učíme se spolubytí s novou bytostí a porodem se naše spojení prohlubuje.
Zážitky, které nás provází tímto obdobím, nás mohou posouvat v životě dál nebo nás mohou ve vlastním vývoji zastavovat. Vědomá práce na rozpouštění a přijímání těchto zážitků nám pomáhá scelovat rány, které jsme si přinesli z různých období života a učí nás s láskou přijímat sebe samé.
Pro Císařovnám sepsala Mgr. Lucie Škoríková, psychoterapeutka České asociace pro psychoterapii, které moc děkujeme.
