Můj příběh je vlastně o tom, jak jsem se stala šťastnou císařovnou z nešťastné rodičky odeslané na císař. Celé těhotenství jsem měla pohodové, trávila jsem hodně času doma v klidu a měla obrovský prostor na odpočinek a čerpání informací. I díky tomu jsem se na porod strašně těšila.

Když se miminko narodí předčasně, je to vždy těžká životní zkušenost pro celou rodinu. O to více, když na svět přijde císařským řezem a ženu čeká nejen náročná péče o nedonošená miminka, ale také rekonvalescence po velké břišní operaci.

To, že jsem porodila, bylo pro mě obrovské vítězství. Syn se jmenuje Vincent – vítěz, v tu chvíli bylo všechno na světě podružné. A jako obrovskou odměnu vnímám to, že jsme zažili nulovou separaci, přestože bylo nutné šití na sále.

I když porod neproběhl podle mých představ a museli jsme jít císařem, za svou jizvu se nestydím a jsem za ni vděčná.

Když jsem zjistila, že čekám dvojčátka, první myšlenky padly na to, jak se všechno zvládnu a jak se vlastně narodí.

Sekce není o nic méně hodnotné přivedení nového člena do rodiny než vaginální porod. Sekce je porod s velkým příběhem, který kolikrát nechává veliký šrámy nejen na břiše, ale i na duši.

Kdybych jen malinko čekala, co mě při příchodu Augustýna na svět čeká, ušetřila bych si ty dva roky trápení a strachování, které vyvolal porod první.

Tenhle rozhovor bude výjimečný, minimálně pro mě určitě. Jde totiž rozhovor s mojí maminkou, která mě porodila akutním císařským řezem před třiceti lety.