Příběh Báry: Doufám, že brzy na sebe budu zase pyšná
Čím dál jsem od porodu, tím hůř se ohledně jeho průběhu cítím. A tak si říkám, že sdílení by mohlo pomoci uvolnit nějaké napětí… Celé to začalo ze soboty na neděli ve 3:19.
Když jsem ucítila první kontrakci, blesklo mi hlavou: „Až to začne, tak to poznáš.“V podstatě hned jsem věděla, že to už je ono. Říkala jsem si, že to mohou být třeba jen ti poslíčci. A že hlavně musím odpočívat. Snažila jsem se spát. Přes bolest to ale nešlo.
Ráno a v neděli přes den to celkem ustalo, jen občas se nějaká kontrakce ozvala. V noci z neděle na pondělí se to zase rozjelo. Okolo půlnoci už manžel volal do porodnice a radil se, zda už máme jet. Řekli, že ano. Snažil se mi říct, že už je tedy čas jet, já nechtěla. Nevím proč, odtud už to mám hodně v mlze.
Pak jsem prý ale řekla, že do osmnácti si ho v břiše nenechám a že tedy jedeme. V porodnici mi řekli, že jsem otevřená na 8 až 9 centimetrů. To mě potěšilo, myslela jsem, že to znamená, že už brzy porodím. Šli jsme na porodní pokoj. Manžel byl celou dobu se mnou, absolutně mě podporoval, dělal opravdu, co mohl. Jsem moc vděčná, že tam byl. To si pamatuju naprosto jistě.
Porod vedla porodní asistentka. Chodila nás kontrolovat, vždy mě pochválila jaká jsem šikovná a zase odešla. Taky monitorovali malého. Po nějaké době mě přišla zkontrolovat paní doktorka. Pak přišla porodní asistentka a řekla, že bychom měli prasknout vodu, že už to trvá dlouho a že by to malému mohlo způsobit problémy. Ač nerada, souhlasila jsem.
Původně jsem si nepřála urychlovat porod. Ale v tu chvíli, člověk prostě věří odborníkům.
Praskli mi tedy vodu. Nic moc se nezměnilo. Po další době přišla opět doktorka. Zkontrolovala mě a nějak to zamluvila, ale teprve ona mi praskla vodu. Bohužel ani poté se nic nezměnilo.
Bolesti už pro mě byly nesnesitelné, byla jsem vyčerpaná. Poprosila jsem o něco na bolest. Ptala jsem se na rajský plyn. Nabídli mi epidurál. Ten jsem původně také nechtěla, děsilo mě píchání do páteře. Nakonec jsem svolila. Aplikace byla strašná, ale ta úleva byla příjemná. Bolest se změnila v příjemný tlak. Byla jsem schopná chvíli komunikovat.
Pak to přešlo. Pak se jim přestal líbit monitor. Řekli, že malému dochází kyslík. Přišla hlavní doktorka a řekla mi, že by doporučila císařský řez. Že můžeme ještě hodinu počkat, ale že potom by to mohlo být akutní. Tak se máme rozmyslet. A odešla.
Nechtěla jsem, nakonec ale zvítězila starost o našeho malého. Nechtěli jsme ho nijak ohrozit.
Zjistila jsem, že je šest ráno. A když to nijak nepostoupilo za šest hodin, jaká je šance, že se něco změní za hodinu? Takže jsem opět nakonec souhlasila.
Odvezli mě na sál, udělali spinální anestezii. Manžel mě držel za ruku, koukala jsem mu do očí.
Pak jsme uslyšeli první zakřičení našeho syna. Oba jsme slzeli dojetím. Zabalili ho a dali ke mě. K obličeji a také k prsu. Byl nádherný. Nádherně voněl.
Cítila jsem sílu obrovské Lásky. Pak ho dali manželovi, aby na porodním pokoji proběhl jejich bonding, zatímco mě šili. Usnula jsem.
Pak mě převezli na JIP. Po cestě jsem se ještě mohla rozloučit se synem a s manželem. Když jsem se pak vzbudila na JIP a pomalu si uvědomovala, co se to vlastně stalo, vzpomněla jsem si na váš projekt a řekla jsem si, tak to jsem teďka ta císařovna!
Byla jsem pyšná. Byla jsem pyšná, že mám svou první jizvu v životě. Že to je připomínka toho, že se nám narodil nádherný syn. Seznamování s jizvou na oddělení šestinedělí bylo náročné, z dotýkání se stehů se mi dělalo zle. Šíleně mě bolelo břicho. Byla jsem pod prášky. Byla jsem strašně unavená. Na oddělení to bylo hodně těžké.
Teď jsem po porodu tři týdny. Postupně jsem nějak ztratila tu prvotní pýchu. Pořád mě otravují myšlenky na to, jak by to bývalo mohlo dopadnout jinak. Často pláču, když si přehrávám ty útržky, co si pamatuji. Manžel mi to celé vyprávěl a připomínal mi co se dělo, za to jsem mu také moc vděčná. Pokaždé když pláču, objimá mě a uklidňuje.
Dost mě tenhle obrat překvapil… nejdřív jsem s tím srovnaná a postupně se sypu. Doufám, že se z toho brzy vyhrabu a budu zase pyšná na to, že jsem císařovna.
